Flying things...

Konečně jsem se po týdnu přemístila k tomuto místu a vůbec k virtuálnímu světu. Přednost měly dějiny výtvarné kultury, konstukce oděvů a spusty dalších méně i více zábavných aktivitek.
V autobuse pootevřu a  letmo pročítám mou vyvolenou knížku, po chvíli měním a začnu přelouskávat Shakespeara...prouzdám se v košatých mislostných hříčkách a mé koutky se kroutí všemi směry...
A vytáhnout dějiny umění, to by nebyl špatný nápad! Ještě vylovit kousek čistého papíru (to si nedělejte iluze, má taška je zvláštní stroj, papíry se po vytažení nepodobají původní verzi, která tam byla volně vložena, nýbrž dostávají zcela novou podobu! Procházejí procesem 1 2 3 a to jest: muchlání, špinění, a trhání.)
S něčím píšícím to také nebude žádná sláva. Každou věc kterou bych si ráda vytáhla, najdu až na pokus "celý to vysyp a pak mě  (možná) najdeš".
Nervuji se.

Má taška nemá systém "malých kapsiček". A to je pro nepraktického člověka jako jsem já, velice znepříjemňující záležitost, kterou musím překonávat každý den.
Ale můj problém není tak docela snadmo řešitelný. Přistihla jsem se při činu. I když byla malá kapsa nalezena (hurá), stejně to v neuvážlivosti a spěchu háži přímo do hlavní části kabelky. To je  sebedestrukce (Hlavně když  každé ráno stojím s podlamujícími se nohami a na kost promrzlými prsty před vekými dveřmi školní budovy a zatraceně se nemůžu dohledat peněženky, abych udělala kartičkou "sezame otevři se" a ty dveře si otevřela!)

Vraťme se do autobusu. Mé ruce rezignovaly. Nezvládly to. Pět věcí by zcela jistě udržely. Ale deset? Asi jsem jim moc důvěřovala. A to nebyla správná volba.
Bum.
A bylo to na zemi. Kompletně.
V tu chvíli jsem z celého srdce děkovala tam nahoru, že bylo sucho.  Opravdu nebyla to hezká představa, vidět všechny ty sešity válejíc se v šedavém blátíčku.
Alespoň že tak. Ovšem tvářím všemožných pohledů a výrazů to zcela jistě neunikdo ani tak. Ubíjející, pondělní a  nudná atmosféra se autobusem linula natolik, že by ji oživil i výpisk malého dítěte a co teprv výbuch tašky!
Užijte si podívanou na slečnu která vytahuje jednu knížku za druhou, nejspíš hodlá v tom autobuse psát esej, nebo co a nakonec tropí scénu "sešity létají a vše ostatní se přidává".

Nový svetřík ze Zary byl zpříjemňujícím elementem tohoty týdne!

(Pevně doufám a věřím, že se teď uvidíme častěji, tedy, alespoň Vy mě)

Nanny