Něco více o mně

Nedělám to sice moc často, ale ráda bych napsala něco málo více o sobě. A potom vůbec o pohledu na módu.
Začala bych tím co pro mě móda znamená. Ono není jednoduché někomu vysvětlovat to, že nejsem povrchní, když jsem už ve svých 15 letech zasvětila svůj život převážně módě. Rozhodla jsem se jít na oděvní školu. Přímo na návrhářství. A? Polovina lidí mi říká, je to nádherné a je skvělé, že děláš to, co tě baví. Druhá si myslí, že je to velká hloupost. Je pravda, že každý se v patnácti nerozhoduje o své budoucnosti a vlastně ani neví co by se mu tak líbilo dělat. Já to vím moc dobře a proto jsem se rozhodla. Nač čekat. Čím dříve člověk ví co chce, tím lépe. To si myslím já.
Možná jste si všimli, že poslední dobou nepřispívám často, ale mám to teď docela náročné. Vše co jsem se rozhodla dělat, chci dělat naplno a už od začátku do toho jít na 100%.

1) Tahle škola je něco úplně jiného, je to nezvyk a po prvních třech dnech jsem byla taková lehce smutná, protože jsem si říkala, že to asi nezvládnu. První šití a stehy, to také nebylo nic moc krásného.
Ale? Den ode dne je to krásnější. Začínám se do toho zažírat. Do školy se těším. Předměty mě baví. Po škole se procházím a potkávám spoustu zajímavě oblečených lidí a zároveň se tady cítím tak umělecky, a jinak než v normální škole. Jako už bych dělala svoji práci. A byla někde jinde než ve škole. Je to zábava:) Spolužáci jsou skvělí, cítíte se jako mezi svými zpřízněnými dušemi. ( Je to opravdu nádherný pocit mít vedle sebe lidi, kteří jsou naladěni na stejnou notu jako vy)

Máme odborné předměty, to je asi to nejtěžší. Dozvídám se věci o kterých jsem nikdy neslyšela, začínám se na módu dívat z jiného pohledu. Vše se bere do hloubky. Nikdy jsem si neuvědomovala, co se musí udělat pro to, aby jste daly dohromady jednu halenku. Začínám oblečení více pozorovat, každý záhyb, materiál. Vše začínám vnímat trochu jinak.

2) Spousty holek by chtělo být návrhářkami, ale po příchodu na tuhle školu zjistíte, že to není žádný med a chce to spousty úsilí. Né každý vydrží. Ono to není jen tak. Prvák a druhák je opravdu dřina. Hlavně všechno to, co musíte vědět a udělat než začnete šít a vůbec navrhovat. K tomu se dostaneme až tak ve třeťáku. A všechny tyhle teorie, konstrukce, techlogie, střihy, vlákna a vyšívání steh po stehu, to musíte zvládnout a žádná růžová pohádka to není. Musí Vás to bavit a musíte to chtít. Když Vás to baví, všechno bude jednodušší.
Píle a vlastní úsilí nás dostanou k navrhování,  přehlídkám a možnostem. To nám vše může dát škola. Jak s tím vynaložíme je na nás. Samozřejmě záleží také na talentu, štěstí a na spousty dalších okolnostech. Není to ovšem jednoduché.

3) Proč jsem se vlastně rozhodla to dělat. Je tu jedna zásadní věc. Baví mě to. To asi mnozí z Vás pochopili. Proč být dále na gymplu, když vím, že nikdy nebudu mít nic společného s chemií či fyzikou.
Proč návrhářství? Pravda, chtěla jsem jít na uměleckou školu, líbila se mi i malba, (miluji malování, kreslení a vše okolo toho) .
Ale, myslím si, že k módě mám celkově blíž.
Další věc, časté otázky. "Ale víš, že když sis vybrala tuhle školu, nebudeš už moci dělat nic jiného, a co potom, když ti nevyjde návrhářství, budeš švadlena!" Né, švadlena nebudu. Tuhle školu beru jako základ, základ všeho. Do hloubky prozkoumám všechno co budu potřebovat okolo módy a když mi nevyjde to co budu chtít dělat, nebudu mít problém dělat cokoliv jiného uměleckého. Nejsem totiž nasměrovaná jenom na módu. Kultura, výstavy, architektura, fotografie, to vše je můj šálek kávy. Je to  prostě moje! A základy všeho na této škole máme, třeba předmět Dějiny výtvarné kultury, to mi seslal Bůh! Přesně tohle by mi gymnázium nedalo. A já vím, že jednou nebudu mít problém, dělat to, co mě bude bavit :)
Mám přesnou představu o tom co bych jednou chtěla dělat, ještě né úplně přesně, ale vím to. Své sny si nechávám v srdíčku a tak to má být. Jediné co vám řeknu je, že si za svým snem půjdu ať to bude stát, co to bude stát!!


4) Častá narážka: Móda je povrchní! To bych potom byla povrchní já, moje škola i moje zájmy. Ale, jak bylo napsáno v ELLE, móda pokrývá 90% našeho těla. Doprovází člověka od té doby co vznikl a má svou historii. To je jedna věc, praktická. Oděv potřebujeme. Další věc je krása estetická. Svým zjevem na sebe upozorňujeme, ukazujeme kdo jsme. Podle toho si lidí všímáme. Takže, ono v tom bude něco víc.
Navíc, krásná, vysoká móda je jako kultura, obrazy, design, je to nádherné a rádi to pozorujeme. Nějakým způsobem nás to obohacuje. Dělá to život krásnější a barevnější. A o tom to přeci je!

5) Můj pohled na módu má několik úhlů. A bude to trochu souviset s předchozím odstavcem. První věc je , že módu musím brát z hlediska praktičnosti (tak nás také ve škole učí), ráda bych jednou dělala pro lidi něco krásného a zároveň nositelného. Něco v čem by se mohli cítit krásně, oblečení musí splynout s člověkem a tvořit jeden celek.
Další pohled je, že módu beru jako umění. Stejně jako obrazy, design,  a vše ostatní. Taková přehlídka haute couture je jedna velká výstava! Nechci o sobě říkat že jsem umělec, ale určitě mám uměleckého ducha a proto tak módu musím, chci brát.
Móda je umění. Patří do užitého umění a doprovází člověka už od doby pravěké.  Patří do našich dějin a musíme to tak brát.


Móda je pro mě jedna velká hra a vášeň, všichni ale víme, že jsou i důležitější věci. Nyní si už ale život bez ní neumím představit!
Text je celkem dlouhý, napsala jsem to, co jsem dnes chtěla napsat a v názorech a rozepisování budu pokračovat. Tak zase příště. Myslím si, že to má hlavu a patu a pokud se tedy nezaleknete té délky, budu ráda za každý názor:)

Návrhářství a vůbec práce v oblasti módy dnes? Jaký je na to váš názor? Uvažujete o práci v módním průmyslu a popřípadě, co by se Vám líbilo dělat? Myslíte si, že je dnes šance uspět? (PS: ta je vždy) :-))))

Jak obecně vnímáte módu Vy?

Budu ráda za názory:)

Nanny